ČASTÉ DOTAZY

Infekční zánět ledviny (bakteriální), tzv. pyelonefritida, je obvykle doprovázena horečkami, bolestmi zad, bolestmi při močení a změnou barvy moči. V případě „autoimunitního“ zánětu mohou být příznaky nespecifické, např. únava, bolesti kloubů, obtíže s močením, otoky dolních končetin, dušnost. Diagnózu potvrdí vyšetření moči a krve.

Ano, krev v moči může být příznakem nádorového onemocnění močových cest.

Ano, je to nejčastější příčina nezvratného selhání ledvin (ve 30-40%).

Potíže s ledvinami lze odhalit běžným vyšetřením moči a krve v rámci preventivní prohlídky u praktického lékaře. Vyšetření specialistou by mělo následovat až v případě doporučení praktickým lékařem.

Holá záda“ či prochladnutí mohou vést k infekcím močových cest, popř. ledvin.

Nebyla prokázána souvislost mezi pitím alkoholu a vzniku nádoru ledvin. Jiná situace je ovšem v případě nádorů jater. Běžná konzumace alkoholu ledvinám nevadí.

Adekvátní pitný režim je důležitý pro zdravou funkci ledvin. Nadměrné pití tekutin může naopak vést k jejich poškození.

Ano, neboť kouření významně přispívá k ateroskleróze a poškození cévního systému v orgánech, včetně ledvin. Navíc u kuřáků je o 40 % vyšší riziko vzniku nádorů ledvin v porovnání s nekuřáky.

Ano, nejčastěji se jedná o nadužívání některých léků ze skupiny nesteroidních antiflogistik (např. ibuprofen) či diuretik.

Délka uchování funkce darované ledviny závisí na mnoha faktorech. Obecně lze říci, že ledvina od zemřelého dárce vydrží v průměru 10-12let, ledviny od dárce žijícího dvojnásobně déle.

Příčin nefungující transplantované ledviny je více. Jednou z příčin může být technická komplikace, např. trombóza tepny či žíly, která vznikne při samotném operačním výkonu. Další příčinou může být tzv. odhojení, kdy tělo příjemce reaguje svým imunitním systémem na „cizí“ ledvinu. Příjemci ledviny proto musejí po transplantaci užívat imunosupresivní léky, které odhojení ledviny brání.

Věk dárce může ovlivnit funkci ledviny. V současné době dárci vyššího věku, často s přidruženými onemocněními jako vysoký krevní tlak, ischemická choroba srdeční, představují 2/3 všech zemřelých dárců. Transplantace od těchto dárců bývá spojena s opožděnějším nástupem funkce transplantované ledviny. Nicméně v porovnání s pacienty, kteří zůstávají v dialyzačním léčení, pacienti, kteří byli transplantovaní od starších dárců, z transplantace jednoznačně profitují.

Ledvina od žijícího dárce bývá kvalitnější, s delší životností a celý výkon (transplantace) se dá dopředu naplánovat, tudíž i pooperační průběh a rekonvalescence probíhají více nekomplikovaně.

Zásadní je dodržování zdravého životního stylu a léčebného režimu doporučeného vaším ošetřujícím lékařem, především správné užívání předepsaných léků.

Potencionální dárci ledviny vždy nejprve podstupují podrobné a pečlivé vyšetření na jehož základě se teprve rozhodne, zda je dárcovství ledviny možné. V případě darování ledviny jsou pak dárci celoživotně sledováni v transplantačním centru. Dlouhodobá rizika pro dárce jsou tak zcela minimální.

Ne, dárcovství ledviny nezvyšuje riziko rozvoje diabetu.

Ano, nicméně bylo doloženo, že u žen po darování ledviny je vyšší riziko vzniku preeklampsie. Z tohoto důvodu je u žen doporučováno nejprve těhotenství a poté darování ledviny.

Specifická příprava pro dárce není. Je doporučeno přestat kouřit, dodržovat zdravý životní styl s hmotností do BMI pod 30 a pitný režim. Toto doporučení platí nejen před, ale i po darování ledviny.

Darování ledviny je sice mini-invazivním, ale operačním výkonem, proto je nutno počítat s rekonvalescencí 6 týdnů. Obvykle to znamená cca. 2 týdny klidového režimu, poté postupně začít tělo zatěžovat. Po době rekonvalescence žije pacient-dárce bez omezení jako před darováním.

Žijící dárce obvykle daruje ledvinu konkrétní osobě – svému blízkému (např. dítěti, sourozenci, partnerovi). Pokud však takovou transplantaci nelze provést (např. z imunologických důvodů), může se dvojice dárce-příjemce zapojit do tzv. programu párových výměn, který je anonymní. Podobně pokud je dárce-altruista, příjemce je anonymní, tedy dárce si „svého příjemce“ vybírat nemůže.

Darování ledviny je bezpečné, neboť je každý potencionální dárce vždy důkladně vyšetřen. Na základě tohoto vyšetření je pak posouzena způsobilost potencionálního dárce k darování ledviny.