Přijmutí ledviny

Pacient je nejprve důkladně vyšetřen na přítomnost onemocnění, která by představovala příliš vysoké riziko při a po transplantaci. Žádost k zařazení pacienta na čekací listinu zasílá do transplantačního centra ošetřující nefrolog. Na jejím základě je pacient ambulantně vyšetřen v transplantačním centru, které pak rozhoduje o zařazení či nezařazení pacienta na čekací listinu.

Po zařazení na čekací listinu pacient dále dochází ke svému ošetřujícímu nefrologovi. V případě, že je pro něj k dipozici vhodný dárce, je neprodleně telefonicky kontaktován transplantačním centrem. Průměrná doba čekání se pohybuje kolem 22 měsíců. U aktivních čekatelů se 2x ročně opakují některá předtransplantační vyšetření. V případě akutního onemocnění či změně klinického stavu se pacient dočasně z čekací listiny vyřazuje, a pokud je problém vyřešen, je možné jej na čekací listinu znovuzařadit. O znovuzařazení na čekací listinu rozhoduje specialista transplantačního centra.

Pokud je k dispozici vhodný dárce, pacient je telefonicky vyzván, aby se dostavil do příslušného transplantačního centra. Po příjezdu je mu odebrána krev, moč, natočeno EKG a je mu posouzen jeho aktuální zdravotní stav. Pokud není shledána překážka, pacient podstoupí operační výkon v celkové anestezii co nejdříve, zpravidla v horizontu několika hodin od příjezdu do transplantačního centra. Vlastní operace se provádí v celkové anestezii a zpravidla trvá dvě až tři hodiny. Nová ledvina se umísťuje do pravé, popř. levé jámy kyčelní, vlastní ledviny se ponechávají na svém místě. K operačnímu výkonu je pacient zajištěn centrálním žilním katetrem (nejčastěji na krku) a močovým katetrem (cévkou).

Při nekomplikovaném průběhu se délka pobytu v nemocnici pohybuje okolo 14 dnů. Poté pacient dochází na pravidelné ambulantní kontroly v příslušném transplantačním centru. Spolupráce pacienta je nezbytnou podmínkou pro úspěšný průběh transplantace. Transplantace od zemřelého dárce se nedá naplánovat, proto je důležité být připraven na možnost výzvy k transplantaci ve kteroukoliv dobu a být trvale telefonicky dosažitelný!

Hlavním důvodem je především nedostatek vhodných dárců. Mnozí pacienti tak čekají relativně dlouho nebo se transplantace nedočkají. Dalším důvodem jsou jednoznačně lepší výsledky v porovnání s transplantacemi od zemřelých dárců. Největší výhodou je možnost načasování výkonu tak, aby byl pacient v optimálním zdravotním stavu a transplantace byla provedena ještě před zahájením pravidelné dialyzační léčby, tzv. preemptivně. Pokud je dárcem ledviny geneticky příbuzný (např. rodiče, sourozenec), je možno dosáhnout dobré imunologické shody, která snižuje riziko imunitní odpovědi příjemce ledviny (tzv. rejekce) a je spojena s dlouhodobějším uchování funkce transplantované ledviny.

Jedná se vždy o pečlivě naplánovaný výkon. Příjemce ledviny přichází několik dní předem k zahájení specifické imunosupresivní léčby, aby byla účinná již v době transplantace, což významně snižuje riziko vzniku imunologické reakce organismu příjemce proti transplantované „cizí“ ledvině. Vlastní transplantace zahrnuje dva operační výkony, které probíhají téměř paralelně. Nejdříve se provádí odběr ledviny od žijícího dárce. Ledvina je pak během několika minut transplantována do těla příjemce. Díky tomu ledvina začíná rychle pracovat a rekonvalescence je rychlejší.

Důležité je pečlivé vyšetření dárce a příjemce. Pokud jejich zdravotní stav transplantaci umožňuje, pak v současné době neexistuje bariéra k provedení transplantace jako je např. neshoda v krevní skupině.

Nejjednodušší je provedení transplantace přímo v rámci dvojice příjemce–dárce. Pokud takovou transplantaci nelze provést, např. z důvodu inkompatibility v krevní skupině či v HLA systému*, lze provést tzv. párovou výměnu či AB0-inkompatibilní transplantaci. Jak postupovat, pokud máte žijícího dárce? Nejlépe je se přímo obrátit na svého ošetřujícího nefrologa či přímo na specialisty transplantačního centra.